22 | COSERE 2.3.7. Edward Deci a Richard Ryan – Teorie sebeurčení Teorie sebeurčení (self-determination theory – SDT) je makroteorie lidské motivace a osobnosti, která se zabývá vrozenými růstovými tendencemi a vrozenými psychologickými potřebami lidí. Týká se motivace, která stojí za rozhodováním lidí bez vnějších a rušivých vlivů. Tato teorie se zaměřuje na to, do jaké míry je lidské chování motivováno a určováno samo sebou. Vnitřní motivace se vztahuje k zahájení činnosti, když je sama o sobě zajímavá a uspokojující, na rozdíl od činnosti, kterou vykonáváme za účelem dosažení vnějšího cíle (vnější motivace). Motivace může být internalizována – zvnitřněna. Internalizace se týká aktivní snahy transformovat vnější motiv do osobně vnímaných hodnot, a tím si osvojit chování, které bylo původně stimulováno zvnějšku. Chování motivují tři základní psychologické potřeby, které jsou základem pro psychické zdraví a pohodu jedince. Tyto potřeby jsou univerzální a vrozené – potřeba autonomie, kompetence a vztahů. Termín vnější motivace se vztahuje k vykonávání činnosti za účelem dosažení nějakého výsledku, a je tak v protikladu k vnitřní motivaci, která se vztahuje k vykonávání činnosti pro vnitřní uspokojení z činnosti samotné. Na rozdíl od perspektiv, které považují zvnějšku motivované chování za neautonomní, teorie sebeurčení říká, že vnější motivace se může značně lišit ve své relativní autonomii (2000_RyanDeci_SDT.pdf).
RkJQdWJsaXNoZXIy NzYwNDE=