COSERE | 153 2.3. Modely supervize Ve školní praxi se můžeme setkat jak s direktivním, tak se spolupracujícím modelem supervize – někteří autoři hovoří o autokratické a demokratické supervizi. Při autokratické supervizi může brzy dojít ke konfliktům, třenicím a antagonismu. V závislosti na cíli a kontextu, může jít o individuální supervizi, nebo také týmovou supervizí, a to ve dvou variantách: • kolegové pomáhají učiteli v jeho rozvoji a vnášejí do tématu svůj pohled, • cíl supervize je stanoven společně týmem a týká se všech, např. téma fungování týmu, vztahy v týmu atd. Supervize je tedy zaměřena na jednotlivce, nebo na skupinu nebo tým pracovníků. Zabývá se specifickými otázkami souvisejícími s každodenním profesním životem účastníků a také otázkami spolupráce mezi osobami. Účelem supervize je zlepšit pracovní postupy, pracovní atmosféru, organizaci práce nebo jiné specifické situace související s pracovními úkoly. Důraz je kladen na učení se z praxe a využívání spolupráce pro profesní rozvoj. Cíle supervize: • porozumět cílům a úkolům profesní činnosti, • zajistit profesní rozvoj a podporu, • podporovat profesní rozvoj, a tím zlepšovat kvalitu služeb pro klienty, • povzbuzovat supervidované k hodnocení a analýze vlastního jednání a emocí, • pomáhat zvládat pracovní stres. Úkoly supervize: • poskytnout příležitost k reflexi, analýze obsahu a procesu práce, • rozvíjet porozumění práci, získávání nových dovedností, • přijímat informace a jiné pohledy na výkon práce, • získat zpětnou vazbu k obsahu práce i procesu, • podpořit supervidované pracovníky.
RkJQdWJsaXNoZXIy NzYwNDE=