72 | COSERE Pasivní komunikace, jak už název napovídá, se vyznačuje neochotou otevřeně se vyjadřovat. Tento styl komunikace by se dal označit jako “nekonfliktní”, nebo snad dokonce “vyhýbavý”. Existuje mnoho příčin tohoto typu chování, které mohou mít opodstatněný původ v nejistotě nebo nízké sebedůvěře. Kromě toho může pasivní komunikátor jednoduše upřednostňovat tento styl komunikace, protože se chce vyhnout konfliktu. Přesto může pasivní komunikace vést ke komplikacím, pokud nejsou uspokojeny potřeby jedince, protože se dostatečně neobhájil, nebo potenciálně ještě k většímu problému, když v důsledku pasivity po čase na povrch vyplynou nevyřešené problémy a potlačené emoce. Na druhé straně spektra stojí agresivní komunikace. Na rozdíl od pasivních komunikátorů zaujímají agresivní komunikátoři dominantní přístup a jejich vlastní potřeby a názory mají přednost před názory ostatních. Tento tvrdohlavý a sebevědomý přístup může agresivnímu komunikátorovi skutečně umožnit včas dosáhnout krátkodobých cílů. Obvykle zahrnuje zastrašování a často nebere ohled na pocity a hranice druhých. Agresivní komunikace je ve skutečnosti časovanou bombou: otázkou není, zda nakonec způsobí mezilidské potíže, ale kdy. Stejně jako v případě pasivní komunikace je prospěšné zvážit možné příčiny agresivního způsobu komunikace. Možná, že i agresivní komunikátor v sobě skrývá nejistotu nebo problémy se sebevědomím, nebo si prostě jen vypěstoval špatný návyk. Komunikační styly si lze představit jako spektrum chování, které Nichols označuje jako “pasivní – asertivní – agresivní kontinuum” (Nichols, 2020). Jak již název napovídá, asertivní komunikace zaujímá střední část tohoto kontinua. Asertivní komunikátoři se na rozdíl od pasivních komunikátorů nebojí sdílet své vlastní myšlenky, pocity a potřeby. Na rozdíl od agresivních komunikátorů však respektují pocity a hranice druhých. Jejich sebevědomí nevychází z hněvu nebo frustrace, jeho nezbytnou součástí není zastrašování, ale spíše jasná mysl a cílevědomost. Asertivita pozitivně ovlivňuje řešení problémů, protože asertivní komunikátor může řešit problém, a přitom zůstat relativně stranou a vyhnout se například investování přílišné osobní energie do potíží na pracovišti. Při identifikaci pasivního komunikačního stylu se uplatňuje mnoho neverbálních projevů chování, které spojujeme s nervozitou. Pasivní komunikátoři mohou působit nejistě nebo váhavě při přispívání do diskuse, mohou mít potíže s udržováním očního kontaktu nebo se mohou nadměrně omlouvat za sebemenší domnělé prohřešky.
RkJQdWJsaXNoZXIy NzYwNDE=